(nejen) mé zkušenosti

Tato webová prezentace shrnuje v krátkých, tématicky rozdělených částech, mých 22 let studia a osobních zkušeností s východní mystikou a filozofií. Nikdy jsem nebyl věřící člověk a má snaha poznat význam jednotlivých duchovních směrů byla pojata spíše jako vědecká práce, než důsledek nějaké víry v "nadpřirozeno". Dlouhou dobu jsem byl ateista, dnes nejsem ateista, ale ani věřící člověk. Tímto ovšem nechci nijak popírat existenci "vyšší inteligence". Nejsem zastáncem dogmat či jiných nepodložených závěrů. Mou zásadou je osobní zkušenost a nalezení důkazů pro to, co má být vyřčeno. Vím, že cesta logického uvažování a nalezení jednotlivých pravdivých závěrů, vede k vytvoření konceptu, pro který je potřeba získat důkaz finální pravdy, která se skrývá v pozadí věcí a jevů. Mé závěry obsažené v následujících textech totiž vychází z mé osobní zkušenosti duchovně praktikujícího člověka, ale také zejména z mých osobních prožitků v hluboké meditaci, které nemají charakter myšlenek, představ, ani jiných pozorovatelných jevů či obrazů mysli. Jde spíše o odhalení skutečného tvaru a podstaty mého (i Vašeho) já, našeho společného jediného Já v nás samotných (a nejen v nás, "..i pes má Buddhovskou podstatu").

(nejen) má duchovní praxe

Pochopil jsem význam duchovní praxe jako velmi starou, přesto nadčasovou metodu autointrospektivní psychologie, která u praktikujícího člověka postupně odhaluje jednotlivé funkční celky našeho duchovního světa. Pochopením těchto mentálních nástrojů, které každodenně používáme v procesu uvažování, plánování a hodnocení okolní reality, vede k tomu, že jsme schopni poznat i onu nejdůležitější a nezbytnou součást v nás. Je to naše pozorující já v nás, které (ačkoli se to tak zprvu nejeví) je oddělenou existencí od jednotlivých funkcí mysli i těla, které ovšem v procesu myšlení využívá. Veškeré procesy našeho myšlení pozorujeme a řídíme, a proto nemáme jinou možnost, než se s těmito procesy a závěry našeho myšlení ztotožnit. Běžně své já definujeme jako naše myšlenky nebo naše tělo. Takto definujeme sebesama-nemáme jinou možnost. Běžný stav - jak vnímáme ve své (logikou definované) představě sebesama, ovšem nekoreluje se skutečnou architekturou našeho já a vztahu tohoto STATICKÉHO pozorovatele = sebesama = já = vědomí k jednotlivým funkčním PROMĚNNÝM mentálním konceptům naší mysli, které každodenně pozorujeme. Výhoda (správně prováděné) duchovní praxe spočívá v tom, že vlastní snahou jsme schopni odhalit a jasně vnímat hranice mezi jednotlivými mentálními nástroji naší mysli a jejich oddělenou existenci od našeho pozorujícího já=vědomí, které zůstává statickým (stále přítomným) pozorovatelem tématicky proměnného (tedy měnícího se - mizejícího a objevivšího se) myšlenkového obsahu naší mysli!

Je potřeba dodat, že má duchovní cesta a praxe není nijak odlišná od tradiční duchovní praxe - takové, jaká je prezentována v podání dávných i současných významných a veřejnosti známých učitelů rozličných duchovních směrů. Nic co zde píši, není mnou vymyšlené. Prezentuji koncepty, které mi dříve přišli logické a jako možná alternativa popisu skryté skutečnosti v pozadí fiktivních jevů okolí a funkce těla. Ikdyž to tak nevypadá, je možné logickým uvažováním získat důkazy o základních stavebních kamenech pravdy. Uvědomuji si, že zbývající popis závěrů mé duchovní praxe může znít jako důsledek víry či lpění na dogmatech, které se zdají být pseudointelektuální skládačkou mého alternativního duchovního konceptu světa a člověka. Závazně zde prohlašuji, že jako tehdejší ateista s ostře kritickým myšlením, který východní mystiku pojal jako osobní vědeckou práci, jsem po 13 letech "práce" došel k naprosto stejnému závěru jako dávní mistři tohoto oboru zájmu. I pro mě tento závěr byl překvapením, který je v ostrém rozporu s konformním západním technologickým a filozofickým názorem na existenci věcí a jevů. Bez důkazu se snadno kritizuje, ovšem není možné kritizovat, pokud nevíme, na čí straně pravda leží. Chtěl jsem najít pravdu a odhalit tisíciletý podvod na "ovečky", jejíchž víra se stávala a stává obživou pro duchovní "mistry". Vše nakonec dopadlo zcela jinak. Můj zde prezentovaný závěr nevychází ze znalosti mnou převzatých závěrů, ale jako přímý a náhlý důsledek své vlastní duchovní praxe. Jedinou praxí mi byla snaha pochopit mechanismy mého vnitřního světa, jako nezbytný předstupeň k pochopení správné praxe meditace - při stavu "prázdné mysli". A to je vlastně vše, o co na duchovní cestě jde. O zbytek se postará naše vědomí, které konečně odhalí něco jiné, než naše myšlenky bdělého stavu. Málokdo tuší, že podstata světa a smysl člověka nelze nalézt pouze zkoumáním nejmenších stavebních kamenů hmoty, či pozorováním nejvzdálenějších koutů vesmíru. Zapomíná se na samotný proces vnímání reality člověkem. Naše pozorující (tedy existující) vědomí nelze v procesu zkoumání a vnímání okolního světa (potažmo obsahu naší mysli) zanedbat. Vše co píši jsou tisíce let staré a praktikované zkušenosti, které prezentuji v souladu s mírou svého pokroku a (s autory duchovních nauk) totožnou duchovní zkušeností při své praxi meditace. Dosažený cíl je jeden a na konci všech duchovních cest pro každého stejný. Některé čtenáře musí nutně napadnout myšlenka, že pokrok na duchovní cestě a nalezení "Něčeho" v meditaci, může znamenat vize adepta ve smyslu halucinací v meditaci, nebo snad produkt nekonečného drilování duchovních informací s důsledkem toho, že by adept snad uvěřil svým představám a dogmatům, nebo se stal obětí své rozvinuté duševní poruchy. Ujišťuji všechny, že závěry duchovní praxe v mém případě nemají tuto příčinu! Nejsem obětí svých vlastních dogmat. Vše je nakonec snadnější, než se zdá. Naučme se pozorovat něco jiného, než své tělo a produkty svého myšlení. To co zůstane bude pozorovatel - naše skutečné já, naše vlastní vědomí, které konečně pozná něco jiného, než mentálně-fiktivní svět naší mysli.

Pro mnoho hledajících spočívá rozčarování v tom, že po strastiplné a dlouhé cestě se ocitnou opět na začátku. Není totiž čeho dosahovat, není kam jít. Vše co si duchovní cesta klade za cíl, je správně pochopit mechanismus své vlastní mysli a tímto se naučit sebesama postavit indiferentně vůči autonomnímu procesu myšlení a produktů tohoto procesu. Tímto může dojít k rozvázání fiktivního ztotožňování našeho já (pozorujícího vědomí) s tělem a naší myslí (kterou naše já není, ikdyž se to tak jeví).

Všechny cesty, z kterékoli strany úpatí hory, se sbíhají v cíli - na vrcholu.

Častokrát hledající kříží a poznávají všechny možné cesty k vrcholu. To proto, že chodí kolem hory stále dokola.

 Koho tyto stránky zaujmou

Tyto mé stránky budou číst lidé, kteří tuší v pozadí (nejen svého) života hlubší význam a skrytou pravdu. Jejich život je snahou a touhou odhalit skutečný význam jejich živé existence. Věří, že skutečná podstata jejich bytosti a náplň jejich života by mohly mít někde v pozadí reality hlubší smysl, než se na první pohled jeví.

Koho tyto stránky nezaujmou

..většinu lidí. Paretovo pravidlo platí i pro tuto oblast zájmu. Konformita běžného člověka a naše běžná snaha delegovat proces našeho rozhodování a hodnocení reality a závěrů je v této společnosti natolik rozšířená, že běžný občan se spokojí s většinovým názorem, ikdyž se nabízí alternativní možnosti popisující okolní ale i vnitřní jevy v nás. Skutečná pravda mnoha jevů, díky respektu a důvěře jedince k autoritě "nadřazené instituce", zůstává pro většinu z nás skryta.

Nekonformní (smysluplný) přístup

U soudního dvoru by pravda měla být podložena důkazy, na kterých se shodne více jedinců. Tento jeden důkaz může vnímat více lidí. Odhalení pravdy na "konci" duchovní cesty praktikujícího člověka je důkazem právě a jen pro něj-nemůže jej vnímat víc lidí. A tedy nelze předat důkaz, pouze postup, jak jej získat. V případě duchovní praxe není možné se spokojit s informacemi a závěry, které se šíří mezi lidmi či jednotlivými médii. Je potřeba získat důkaz o pravdivosti těchto tvrzení. Tím, že důkaz o existenci "vyšší" moci nemůžeme získat z okolního hmotného světa, je potřeba nakonec prozkoumat celý mechanismus našeho vnímání a pozorování (jevů okolní "reality" a vlastních myšlenek). Je to nakonec jediná možnost, která nám zbývá. Veškeré potřebné nástroje k odhalení naší podstaty už máme k dispozici. Jsou to schopnosti naší mysli a našeho pozorujícího já. Odvážím se  tvrdit, že tisíce let stará východní mystika má potenciál odhalit vnitřní strukturu mysli a člověka do větší hloubky, než je ochotná připustit současná "moderní" introspektivní psychoanalýza. Každý kdo se vydá na duchovní cestu tak zjistí, že je ono odhalování našeho vnitřního světa spíše hra, než riziko ztráty čehokoli.