Má duchovní cesta

Veškeré zakoupené knihy na téma východní mystika se mi zdály (ze začátku) být brakovou literaturou nejhrubšího zrna. Přečetl jsem mnoho knih na toto téma, ale můj intelekt nebyl schopný ony pojmy seskládat do logického celku. Veškeré texty nebylo možné pochopit. Nebylo mi vůbec jasné, co je smyslem či účelem obsahu. Mladí lidé v mém věku a mém okolí, kteří se zajímali o duchovní literaturu byli v těchto tématech velmi zběhlí. Každý měl svou variantu duchovní pravdy, každý prezentoval své logické závěry, pouze mě nebylo jasné, co z toho všeho je či není pravdou. Nebylo mi jasné, jak nalézt důkazy správnosti veškerého tvrzení v tomto pojmy těžko definovatelném světě duchovních záležitostí.  Z mého pohledu nebylo možné složit logicky fungující model duchovního světa tak, abych si byl jistý správností svých závěrů.

Psal se rok 2002 a koncem května nám cvičencům učitel Tai-či sdělil nepříjemnou zprávu. Eduard Tomáš - známý mystik, zemřel. Už se nezúčastníme žádného z jeho seminářů integrální jógy. V té době jsem měl velmi málo informací o osobě E. Tomáše a záměrně ignoroval všechny rádoby mystiky, kteří nepocházeli z východu. Pan Tomáš a v minulosti narvaná Lucerna mě přivedla na dosud nepoznanou tezi, že duchovní literatura je nepochopitelná z toho důvodu, že není co chápat. Učení je záměrně nepochopitelné, aby bylo možné strhnout davy věřících k mistrovy, který ostatním přináší jakousi naději na vysvětlení a pochopení. A dav kolem jednoho guru znamená uznání a způsob veškerého materiálního a finančního zaopatření. Pojmul jsem podezření, že tohle je opakující se skrytý princip, kterým si určitá skupina "vyvolených" vychytralým způsobem zajistila pohodlný život. Zajímalo mě, jakými texty a jakou strategií pan Tomáš dokázal na svou osobu strhnout zraky důvěřivých duchovně hledajících lidí. Půjčil jsem si z knihovny některá díla a zlehka začal pročítat text. Přestože byl obsah knih opět nepochopitelný, narazil jsem na jednu zásadní záležitost - docela podrobný popis duchovní praxe. Zmínka o P. Bruntonovi a prostudování i jeho knih ukazovala na jeden zdroj duchovní filozofie a praxe, ze kterého čerpali oba autoři - integrální filozofická joga a praxe jogy dle Šri Ramana Maharišiho. Tři autoři, tři stejné texty, stejná duchovní praxe, navíc velmi mnoho společných vztahů vůči ostatním knihám na téma východní mystiky, nejen původem z Indie. Čas běžel a já jsem časem pochopil, že je opravdu možné své sebe vnímající vědomí  zaměřit jiným směrem, než na své myšlenky. To co jsem pochopil skrz Džnana jógu teoreticky, se mi podařilo praktikovat i v hluboké meditaci jako náhlý, nečekaný, spontánní prožitek sebesama -  z pohledu jiného stavu vnímání sebesama, z pohledu skutečné Podstaty sebesama!

Závěrem tohoto textu chci velmi zdůraznit můj současný finální závěr a postoj k těmto mistrům. Velmi si vážím všech zmíněných autorů: Maharišiho, P.Bruntona, E.Tomáše a jiných významných mistrů. Učení tradiční integrální filozofické jogy (a nejen té) je skutečně seriozní, přestože velmi stará, tak zároveň nadčasová cesta poznání pravého smyslu a podstaty existence člověka a okolního světa. Nejedná se o pseudomystickou záležitost, jak jsem se ve svém mládí domníval. V rámci svých současných znalostí se dá říci, že jde o introspektivní psychoanalýzu, kde každá jednotlivá větev jógy je tematicky různorodě zaměřenou praxí autointrospekce v rámci hlubinně psychologického rozboru mechanismů vztahu vědomí a mysli praktikující osobnosti. Studium smyslu a významu východní mystiky (a později integrální filozofické jogy) mi zabralo 22 let mého volného času, včetně času mého dětství.