Podvědomé vzorce chování
..aneb (mnohdy nepříjemný) pomocník, skrytý v nás
Téma podvědomé vzorce chování považuji za vůvec nejdůležitější téma na duchovní cestě. Vím, že svými názory budu v přímé konfrontaci s názory mnoha čtenářů tohoto textu. Vycházím ze svého dlouhodobého studia této problematiky a řešení svých osobních problémů, které měly základ v konceptu několika podvědomých vzorců chování, jejíchž mechanismus (emocionální projev v mysli-jako brzda akce) byl ve své době v přímém rozporu s mými osobními záměry a potřebami. S těmito skrytými vlivy na proces rozhodování jsem byl donucen bojovat, odhalit důvod jejich existence pro život člověka a vnitřní mechanismus, kterým nás ovlivňují.
Jak téma podvědomých vzorců souvisí s tématem duchovní cesty? Podvědomé vzorce jsou spojeny s autonomním řízením svalových skupin a rozhodovacích procesů. Navíc tato paměťová stopa obsahuje náboj a intenzitu emoce, která jako jediná se dostává do prostoru naší mysli jako součást rozhodovacího procesu. Okolní situace, náš vědomý záměr a autonomně podsunutá emoce, jsou základem našeho rozhodnutí. Pokud je naše emoce v rozporu s naším záměrem, máme důkaz o aktivitě podvědomého vzorce v pozadí naší mysli. Prožitou negativní emoci vnímáme jako nechtěný prvek či okolní situaci, kterou jako nechtěnou chápeme. Bohužel naše rozhodnutí meditovat bývá často latentně spojeno s některým vědomým či nevědomým záměrem něco vyřešit, získat, nebo neztratit - na základě předchozí intelektuální práce, kdy meditace je závěrem. Také projev pozitivní nebo negativní emoce může být důvodem k prožití důsledků v podobě osobního štěstí, či odstranění stresu. Obojí je možné, ale bohužel tato metoda založená na záměru něco získat nebo řešit není to samé, jako potřeba poznat pravdu v pozadí naší vlastní existence a smyslu našich životů.
O co jde..
Podstatu funkce podvědomých vzorců chování lze rozdělit do dvou režimů:
- autonomní řízení těla
- autonomní řízení procesu mentálního plánování a rozhodování
Pojďme si postupně rozebrat skrytý význam a mechanismus těchto podvědomých vzorců chování:
1. Autonomní řízení těla
Každému z nás se zdá přirozené, že my lidé (jako druh) máme schopnost chodit, skákat přes kameny a překážky, řídit automobil, pilotovat letadlo atd. Málokdo z nás si ovšem uvědomuje náš vnitřní skrytý mechanismus mozku, který je zodpovědný za učení těchto činností a posléze je zodpovědný za autonomní koordinaci desítek svalů, které hýbou naším tělem a umožňují nám tyto naučené činnosti bezpečně a s jistotou provádět. Zdá se nám jednoduché např. řídit automobil (pokud to umíme a máme "natrénováno"). Ale vzpomeňme si, kolik úsilí, soustředění a času nám zabral onen proces učení. Mnohokrát jsme ani neslyšeli, co nám učitel říká, řadu věcí jsme popletli, byli nervózní. Ale postupem času jsme se naučili správnou posloupnost činností, které v důsledku vedou k bezpečnému řízení. Tento proces učení se zdá zdlouhavý na to, že se naučíme řídit "pouze" automobil. Ovšem skrytá pravda v pozadí procesu učení je taková, že naše podvědomí je nuceno se naučit:
-
posloupnost jednotlivých úkonů, potřebných k provedení úlohy
-
posloupnost koordinace jednotlivých svalových skupin v celém těle (jsou jich desítky, každý sval má svoji dráhu, každý jednotlivý sousled stahu svalu musí být koordinován mozkem)
Proces učení (vytvoření jednotlivých paměťových stop v našem podvědomí) probíhá ve spojitosti s tím, jak při učení hodnotíme onu naši snahu. Pokud se snažíme a nevede to k cíli, nadáváme a prožíváme negativní emoci. Pokud se nám něco v procesu učení podaří, prožíváme pozitivní emoci. Naše podvědomí si spojuje provedenou činnost s prožitou emocí. Tímto způsobem se stylem pokus/omyl do paměti zapisují jednotlivé zkušenosti. Ty, které byly v souladu s naším záměrem se nenabourat jsou pozitivní a ty, které se neosvědčili, nesou negativní náboj. Výsledkem naší snahy by měo být všeobecné uspokojení nad naší nově naučenou činností a autonomním užíváním pouze těch paměťových stop (autonomě řídících svalstvo), které se osvědčili (tedy nesou pozitivní emocionální náboj - jako dříve prožitý konsenzus s cílem snahy). Nakonec veškeré paměťové stopy, které jsou skrze zapsaný emocionální náboj v souladu se záměrem naší činnosti, jsou autonomě spuštěny. Onou spuštěnou autonomní činností našeho podvědomí myslím bezproblémové řízení automobilu, aniž bychom museli vědomě řídit naše tělo. Tedy máme možnost nevědomě řídit automobil a vědomě se bavit se spolujezdcem, poslouchat rádio, číst reklamy podél cest. Pohyb těla (ovládání auta) se děje autonomě, bez naší vědomé koordinace.
Jedná se o naši schopnost, která byla z evolučního hlediska nezbytná pro naše přežití. Já osobně nejsem teď hned schopen sednout na koně, udržet se a smysluplně jej řídit, vnímat terč a střílet na něj z luku. Avšak víme, že zdatní jezdci/střelci mají tuto činnost natolik zažitou ve svém podvědomí, že veškeré vědomé soustředění věnují pouze terči. Zbytek těla si při jízdě a ovládání luku už poradí sám.
2. Autonomní řízení procesu mentálního plánování a rozhodování
Uvedli jsme si, že podvědomí slouží k autonomní koordinaci svalových skupin z hlediska rutinně prováděné činnosti. Tím nám uvolňuje jeviště naší mysli na souběžné provádění jiných (vědomých) mentálních aktivit, kterým tak můžeme věnovat plnou pozornost. Naše podvědomí neslouží pouze pro autonomní řízení naučené činnosti těla.
podvědomí také aktivně zasahuje do procesu našeho plánování a rozhodování
Uvedu příklad:
Jedu-li na koni a spadnu z něj, je možné, že pod kopyty koně prožiji velký strach. Zlomím si nohu a uvědomím si rozsah nebezpečí, které sebou onen pád nese. Prožiji strach, bolest, svou neschopnost ve srovnání s ostatními jezdci. Tohle vše jsou mé vědomě prožité negativní emoce. Protože se naše podvědomí stále učí, naše paměť vytváří nové paměťové stopy. V tomto případě se zaznamená prožitá událost i s prožitou emocí, jako její náboj +/-, v tomto případě negativní emoce (mínus), a její intenzita (např 1-10) - v tomto případě 10. Tedy prožijeme silně negativní emocionální zážitek, jako velmi intenzivní hrozbu pro naši osobu, navíc spojenou s bolestí.
nově vytvořený podvědomý vzorec chování odteď obsahuje prvek události s nábojem a intenzitou prožité emoce
V případě budoucí události, kterou vědomě vnímáme jako např. výzvu k projížďce, nebo nutnost jet na koni, tak je pro nás naše podvědomí brzdou k akci (což mnohdy v očích ostatních vypadá jako absurdní či nepřiměřená reakce). Vnější událost + to že si ji uvědomíme v našem vědomí, zároveň koreluje s událostí v našem podvědomí. Následná akce podvědomí vede ke vsunutí negativní emoce (která je spojena se stopou příběhu v paměti) do našeho vědomí. Tedy výzva nebo situace, která si vyžaduje naší účast v sedle koně, je v našem vědomí spojena s negativní emocí ve formě strachu či odporu. Tedy uvědomění
situace , která se týká naší osoby je náhle vnímána jako velmi nepříjemná záležitost
Pouze emoce se z podvědomí=paměťových stop, dostává do prostoru naší mysli. Může to být hezká řádka let a mohli jsme dávno zapomenout na onu událost, která je zodpovědná za stále aktivní podvědomé paměťové stopy. Často poté prožíváme různorodé nepříjemné emoce v souvislosti s každodenními událostmi, aniž bychom si byli vědomi skutečného zdroje těchto našich pocitů a emocí. Prožíváme emoce, aniž bychom tušili jejich zdroj v nás a
často z neznámé příčiny trpíme pocitem "nenormálnosti" či méněcennosti, pro naši neschopnost provádět (z nám neznámého důvodu) různorodé běžné činnosti
Shrnutí
Nutno dodat, že tento
mechanismus podvědomých vzorců chování má za úkol nás chránit před (dříve prožitými) situacemi, které mají potenciál v nás vyvolat nepříjemné emoce
..která se dotýkají naší osoby. Ovšem stejně tak nám dřívější pozitivní zážitky, skrze emoce v procesu rozhodování, nasměřují k výběru akce, která je pro nás příjemná. Zkráceně řečeno,
naše podvědomí se stará o naši mentální pohodu skrze brzdné mechanismy negativních emocí a motor akce ve formě pozitivních emocí
..v souvislosti s tím, jak vnímáme okolní svět, naše možnosti a cíle těchto možností, které nám běh okolního světa nabízí.
Na závěr je potřeba uvést velmi důležitou tezi, a to tu, že
veškeré emoce, které vědomě prožíváme, jsou vyjádřením faktu, zda jsme dosáhli či nedosáhli cíle, který jsme si stanovili
V případě příběhu koně a našeho pádu jde o cíl "upadl jsem, už nechci nikdy upadnout", který se podvědomí snaží plnit. Pokud se příště "riziku" vyhneme, jsme spokojeni. Pokud nás někdo donutí nasednout na koně, prožíváme stres (cíl nebyl dosažen). Přestože máme rádi koně a chceme se opět na koni projet,
naše odhodlání může mít nižší prioritu než míra prožívaných negativních emocí a obav - v souvislosti s "programem" našeho podvědomí
Poté (přestože chceme) nejsme schopni na koně sednout (mnohdy nevíme proč). Stává se že vysoká priorita stresu nám znemožňí "jít do akce", přestože chceme. / Z "jiného soudku": Pokud máme zájem "chytnout vlak" a ujede nám, tak náš mentální cíl nebyl splněn a prožíváme negativní emoci. Bez potřeby "chytnout" vlak, nemůže dojít k emotivní reakci na tuto událost. Čím vyšší má cíl akce prioritu, tím více prožíváme uspokojení, nebo zklamání.
Podklady ke studiu
Pro hlubší studium této problematiky doporučuji následující knihy:
- Jak pracuje Váš mozek - David Rock
- Emoční alchymie - Tara Bennett-Goleman
- Disciplinovaný trader - Mark Douglas (povinná literatura pro obchodníky na komoditních trzích)
- Trading in the Zone - Mark Douglas (povinná literatura pro obchodníky na komoditních trzích)
- Kompletní průvodce psychologie obchodování - John Nowak (doporučená e-booka pro obchodníky na komoditních trzích)