Přístup ke studiu duchovní literatury

Považuji za krajně důležité zmínit základní přístup ke studiu veškeré duchovní literatury, která na této hlubší úrovni poznávání neslouží pouze k získání informací o pravdě jsoucna, ale kde získané informace jsou základem k praxi osobního introspektivního charakteru. To, aby tyto informace byli dostatečně seriozní a relevantní, musíme získat jistotu, že se nejedná o dezinformace, či jinak šířená "moudra" ostatních lidí či mistrů, kteří prezentují svůj vlastní názor na "věc", bez možnosti podat důkazy o pravdivosti vlastních tvrzení. Pro "věci" neznalého člověka je obtížné poznat kvalitní informace, které by prezentovali zaručenou pravdu. V žádné fázi duchovní cesty není možné získat jistotu v tom, že jakkoli prezentovaná informace z kterékoli duchovně zaměřené knihy, pochází z relevantního zdroje a je vyjádřením pravé pravdivé skutečnosti prezentovaného obsahu. Z tohoto pohledu není možné získané informace jakkoli hodnotit či posuzovat jejich pravdivost. Není možné pravdivost šířených informací jakkoli prověřit, protože jakékoli závěry duchovního charakteru nejsou prověřitelné skrz znalost okolního hmotného světa či vlastní zkušenosti procesu poznávání=interakce pěti smyslů s okolním světem. Běžně kvalitu duchovní literatury posuzujeme pouze z hlediska důvěry v okolní dav - ty spoluobčany, kteří z hlediska majoritní skupiny uznávají a respektují určitou osobu, která se stává všeobecně uznávanou přesto, že skutečné hloubce a významu "svého" učení rozumí pouze ona. Dav, tedy i jednotliví jedinci na duchovní cestě, různorodými mentálními postupy posuzují pouze pravděpodobnost relevance informací šířených touto osobou. Skutečnou pravdu v pozadí informací a záměr své činnosti zná pouze onen "mistr" a ostatní jsou v roli žáků, kteří se snaží poznat smysl a pravdu v pozadí těchto duchovních informací. Lze vytvořit jednoduchý výčet jednotlivých přístupů duchovně hledajících lidí:

1. posoudit důvěryhodnost zdroje informací a intelektem složit logický model s vírou ve správnost rozhodování svého intelektu

2. s důvěrou převzít veškeré informace - důvěryhodnost posoudí okolní dav

3. neposuzovat důvěryhodnost zdroje, neskládat logický model, intelektem pouze složit jednotlivé možnosti bez víry ve správnost úsudku

Výsledek jako závěr postupu dle bodu 1 je postaven na víře ve správnost závěru vlastního intelektu. Správnost závěru činnosti vlastního intelektu souvisí se sebedůvěrou. Sebedůvěrou ve vlastní schopnost dosáhnout správného řešení. Důsledek: velikost sebedůvěry je přímo úměrná velikosti důvěry ve  správnost vlastního úsudku. Přílišná sebedůvěra často vede ke lpění na dogmatech - osobně sestaveném konceptu, jako závěr vlastního intelektu. Často jsou názory ostatních bezmyšlenkovitě ignorovány, jako názor nedůvěryhodných osob.

Přístup dle bodu 2 znamená natolik nízkou sebedůvěru, že jakýkoliv závěr našeho intelektu není pro nás dostatečným důkazem ve správnost našeho dosaženého výsledku. V tomto případě posouzení správnosti informací delegujeme nadřazené instituci či důvěryhodným osobám. Důsledek: velikost víry ve správnost převzatých informací je nepřímo úměrná velikosti sebedůvěry. Nízká sebedůvěra vede často ke lpění na dogmatech - uznávanou institucí či významnou osobou sestaveném konceptu, tedy převzatém závěru cizího intelektu. Důvěra v převzaté koncepty má v tomto případě vyšší prioritu než vlastní nízká sebedůvěra (nedůvěra v případné vlastní závěry intelektu).

Přístup dle bodu 3 si neklade za cíl dosáhnout jednoznačného závěru. Správnost závěru není cílem práce intelektu. Intelektuální práce spočívá v navržení několika konceptů, které jsou postupně doplňovány  a skládány do přísně logického celku. Logika celku ovšem není zárukou správnosti konceptu, ale je návodem pro duchovní praxi a meditaci. Správnost konceptu může potvrdit pouze osobní praxe a zkušenost - takovým způsobem, že výsledek (jako prožitek) se nakonec shoduje s obsahem některého z konceptů.

Tento přístup bodu 3 znamená uvědomění si veškerých vzájemných rozdílů mezi logicky sestavenými koncepty a osobní zkušeností (s poznáním pravdy v jednom z mnoha konceptů). Nakonec je odhalen koncept, který odpovídá skryté pravdě o naší pravé podstatě a podstatě okolních jevů. Je to právě ta zkušenost (ne závěr intelektu), který nám pomůže skrze praxi meditace poznat svou pravou skutečnost. Odhalení finální pravdy je tedy kombinace užití logiky v rámci vylučovací metody při hledání správné formy praxe a osobní praktické zkušenosti. Přístup dle bodu 3 je mým přístupem ke studiu duchovní literatury.