Charakter hmoty a vědomí

Charakterem hmotných předmětů (potažmo myšlenek, které pozorujeme) je:

Tvar
Jméno

Tvar

Tvarem objektu je definován předmět, který má pozorovatelnou podstatu, tedy je zachytitelný našimi smysly a transformován mozkem (který má také jméno a tvar) do pozorovatelného konceptu v naší mysli. Jinak řečeno: tvarem je vše, co jsme schopni zachytit našimi smysly a nakonec zobrazit a pozorovat v prostředí naší mysli. 

 

Jméno

Jméno různorodých předmětů a jevů  je důsledek a projev naší mysli která tyto tvary a jevy pozoruje, a která je si vědoma odlišitelnosti jednotlivých dějů a tvarů "okolního" světa.  Tím že lze jednotlivé jevy a tvary pojmenovat, tak lze mezi lidmi hovorem sdílet  osobní myšlenkové koncepty, logické vztahy a závěry procesů myšlení.  

Charakteristiky našeho vnitřního světa nejsou závislé na hmotě "vnějšího světa". Nemají pozorovatelnou podstatu, ale jejich podstata se projevuje jako důsledek našeho bytí:

Existence
Vědomí
Štěstí

Existence

V duchu  Descartovi definice bytí víme, že nelze popřít existenci našeho vědomí. Ikdyž zavřeme oči a naše smysli nepřijímají vzruchy z okolí, tak víme, že vnímáme a jsme si sebe vědomí. V okolním nekonečnu tedy něco rozhodně existuje.

 

Vědomí

Vědomí je to, co si dokáže uvědomovat sebesama, má schopnost pozorovat

 

Štěstí

Ikdyž se to nezdá, tak pojem štěstí je velmi široké téma. Hned zezačátku si můžeme říci, že štěstí je jedna z charakteristik naší nehmotné podstaty. Štěstí je s námi stále, je od nás neoddělitelné , tak jako naše existence a vědomí. Svou existenci a vědomí nemůžeme u sebe popřít, štěstí však ano, protože to není součástí naší vnitřní definice člověka. Sebe definujeme jako existující tělo, kdy pohledem na sebesma jsme schopni na základě obrazu říci "ano, existuji". Své vědomí nemůžeme popřít, protože jsme schopni pozorovat proměnný obsah naší mysli a uvědomujeme si závěry našeho pracujícího intelektu. Naše štěstí běžně nechápeme jako funkční součást naší bytosti, protože si štěstí spojujeme s dosažením vně existujících věcí či jevů, které jsou v souladu s našimi potřebami a v souladu s naším přáním. Tyto vnější jevy, které buďto jsou nebo nejsou v souladu s našimi potřebami mají schopnost vytvořit štěstí v našem nitru. Běžně si myslíme , že štěstí je obsaženo ve vnějších věcech, ale přeztože jsou to věci a události vně nás, tak štěstí prožíváme uvnitř sebesama. Z tohoto je patrné, že štěstí souvisí se strukturou našeho myšlení a s našimy koncepty přání, ptažmo posouzení souladu či nesouladu "okolních" jevů ( vývoje našich vnitřních zástupných modelů okolní reality)  s našimi potřebami (intelektuální činností dříve sestavenými mentálními koncepty). Pokud dojde k souladu s našimi potřebami a dojde k tomu, co si přejeme, pocítíme projev štěstí. Dochází ke zjevnému propojení projevu našeho štěstí s dosaženým předmětem či událostí, po čemž jsme dlouho toužili. Ikdyž se to tak zprvu vůbec nejeví, pravda v pozadí tohoto projevu štěstí je taková, že štěstí je jakýsi podklad všech myšlenek. Štěstí je podstatou našeho samotného vědomého vnímání. V momentě, kdy přestaneme vnímat naše potřeby a přání, dochází k "průsaku" štěstí z nitra naší podstaty.

 

odstranění strachu či žádostí způsobuje odhalení podkladu, na kterém naše vnitřní důvody (mentální koncepty=myšlenky) strachu a žádostí leží, kdy podkladem je charakter naší vnitřní podstaty = štěstí