Teorie vnímání reality

Bez prostoru naší mysli bychom nebyli schopni vnímat žádné projevy okolní reality, ani žádné podněty našich smyslů. Interakce okolní reality s naší osobou probíhá jako fyzický kontakt okolního světa s našimy smysli.

 

 

Interakce má tento charakter:

  • letící fotony a sítnice oka

  • proměnný tlak vzduchu=zvuková vlna a shodně vibrující ušní bubínek

  • chemické složení přijímané potravy a chuťové pohárky

  • chemické složení okolní atmosféry a čichové receptory

  • mechanická inteakce dvou těles a hmatové receptory

Jednotlivé smysly předávají získané podněty po nervových drahách našemu mozku, který je schopen zpětně virtualizovat jednotlivé podněty do fiktivního projevu, který virtuálně odpovídá projevu okolní reality. Až tento (mozkem složený) koncept v naší mysli jsme schopni pozorovat, tedy vnímat. To co vnímáme není tedy  přímo samotná existence okolní reality, ale přítomnost virtuálně složeného konceptu v naší mysli, kde stavební informací pro stavbu konceptu jsou smysly zakódované a mozkem dekódované informace, exportované nervovými drahami. Proto předměty, které vnímáme jako vzdálené, jsou ve skutečnosti (i se svou vzdáleností) vytvořeny v prostoru mysli, avšak jako vzdálené vnímány!

Koncepty reality, které jsme schopni vnímat mají různorodý charakter.

  • koncept přítomnosti - informace ze smyslů se virtualizují a pozorovaný koncept odpovídá projevu okolní reality v reálném čase (je vnímána okolní realita)

  • koncept minulosti - obsah mysli je "vytažen" z paměti a je pozorován jako statický prvek, nebo je paměťová stopa přehrávána v časovém sledu událostí (dynamicky probíhající přehrávání prožitého děje v naší mysli = vnímání pohyblivých vzpomínek)

  • koncept budoucnosti - obsah je "vytažen" z paměti a je v mysli pozorován jako dynamický prvek, pomocí intelektu je virtualizován logický vývoj konceptu, všetně využití virtuálních fyzikálních zákonů, které jsou námi v rámci vizualizace použity. Virtualizovaný koncept je rozhýbán pracujícím intelektem. Pohyb konceptu mysli má tedy jiný zdroj dynamiky (paměť + pracující intelekt = předjímání budoucnosti, plánování, kreativní činnost),  než dynamika přehrávání paměťových stop, nebo pohyb mozkem virtualizované momentálně přítomné okolní reality.