Satori   =   Nirvikalpa Samadhi   =   Osvícení

Pokud jsme v článku, nazvaném "duchovní praxe" definovali pojem meditace, tak je vhodné definovat i pojem Osvícení, Satori, Nirvikalpa Samadhi, Prozření, Nirvana, atd.

Jedná se o mnoho slov, která mají stejný význam. Jsou popisem stejné změny stavu pozorovatele, který vnímá sebesama z jiného úhlu pohledu. Jak už jsme si uvedli, základ pravdy spočívá v tom, že nás jakožto pozorovatele čehokoli, nelze popřít. Nemůžeme popřít svoji vlastní existenci a proces uvědomování sebesama, či pozorování - ať už čehokoli. Pokud v meditaci pozorujeme prázdný obsah mysli, neboli stav kdy vnímáme, že cílem pozorování není žádná myšlenka, kdy není rozvíjena jediná představa, můžeme vnímat fakt, že zaměřená pozornost je směřována do prázdného prostoru mysli. Přestože není cílem pozorování žádná myšlenka či obsah mysli, schopnost zaměřování pozornosti stále zůstává. Nejsme schopni nadále vědomě nic ve své mysli pozorovat či mít záměr,ale ona schopnost zaměřování pozornosti zůstává. Je to stav, kdy si v meditaci uvědomujeme, že na nic nemyslíme a myšlenky se netlačí do naší pozornosti. Víme že jsme pouze my, bez myšlenek k pozorování. Naše mysl stojí a je pozorována jako prázdný prostor. Dosažení tohoto stavu je předpokladem k veškeré další "práci". Ikdyž se zdá, že není možné dosáhnout jiného stavu (protože mysl je prázdná a bez dalšího záměru), nejedná se o finální stav odhalení pravé podstaty (v tomto okamžiku je vhodné začít praktikovat cestu Atmavičary). Nabízí se otázka, zda lze ztočit zaměření pozornosti na svou vlastní pozorující existenci. Lze spatřit svým vlastním procesem pozorování skutečné umístění sebesama někde v prostoru a odhalit svůj skutečný  tvar? Je to otázka, na kterou "chceme"  znát odpověď , lépe řečeno cítíme touhu znát odpověď . Nevím do jaké míry Vás může překvapit fakt, že "Cosi" v pozadí našeho já samovolně dokáže měnit zaměření naší vlastní pozornosti na sebesama. Podobně jako na různé postavy obrázku v listu  "Duchovní praxe. V meditaci k finálnímu propadu Tam dochází samovolně, bez naší vůle. Jde o ne zcela obvyklou zkušenost.

Velmi chci upozornit na následující fakt. Vlastní vůlí či vlastním záměrem nelze dosáhnout stavu Satori. Vždy je to jakási svobodná vůle "Čehosi", co zaměřuje naši pozornost na nás, na sebe sama. Tento proces a jeho důsledky nelze vyjádřit slovy. Nehmotná podstata a proces vnímání pozornosti je natolik nepopsatelný jev, že nelze popsat ani onu změnu pohledu na sebe sama jako protiváhu pohledu na naše myšlenky nebo na prázdný prostor mysli bez myšlenek (do té doby mylně chápaný jako cíl snahy a cesty). Nelze tuto změnu popsat a nelze ji slovy vyjádřit.

nelze slovy či pojmy nijak popsat rozdíl či změnu stavu mezi prožitkem "prázdné mysli" a zvratem do Satori

Tento stav je nutno pro pochopení zažít. Ovšem rozdíl je naprosto podstatný. Jde o velmi silný prožitek změny v uvědomování skutečné podstaty svého (už neosobního) rozměru,umístění sebesama i veškerých věcí (a jejich smyslu), které někde musí být a které také mají nějakou svou podstatu. Lze onen stav popsat jako zvrat ve vnímání sebesama (sebesama, už ne onoho stavu prázdné mysli). Jako vtažení svého já do veškerého okolního prostoru, což je samo o sobě ze začátku efekt, který nahání strach. Jde o citelné a velmi intenzivní tahání vědomí našeho já do okolního prostoru. Lze cítit onu okolní vůli a sílu, která má  zájem naše já rozepnout do okolního prostoru. Nepřipravená duchovně praktikující osoba v procesu změny vnímání sebesama prožije velmi intenzivní strach ze smrti, ze ztráty existence těla, tedy i sebesama (pokud stále ještě lpí na nutnosti ztotožnění sebesama s myšlenkami či tělem). V kterékoli fázi své meditace máme svobodnou vůli přerušit onen "proces vedení", pokud nám je ta možnost "průchodu bránou" z vůle Vyšší moci nabídnuta. Ze začátku bude potřeba několikrát vyměnit propocené šaty. Skoro se toto naše rozhodnutí (nechat se ztrhnout) dá přirovnat k sebevraždě. Je dobré připomenout, že: "..kdo pro Mě zemře, nalezne Mě.." Vaše studium duchovní literatury Vás snad připraví na fakt (přesvědčí), že tento stav lze fyzicky přežít a žít dál svůj život (byť dále žitý s jiným vědomím skutečné podstaty Sebesama, okolní Reality a veškerých Bytostí a jejich "individuálních" já=Já).  Překonání překážky strachu může trvat i měsíce při každodenní praxi, pokud duchovně praktikující setrvá ve své "meditační snaze" poznat skutečnou Pravdu. Tato

touha znát Pravdu, v pozadí této nové výzvy, musí být ve finále silnější, než náš prožitek strachu z vlastní smrti

..jako jeden z důsledků, které nás při tom všem napadnou.

Samotná nejvyšší Podstata sama od sebe projevuje vůli a snahu přebrat iniciativu v naší hluboké meditaci tehdy, pokud my sami ve stavu prázdné mysli projevíme hlubokou touhu po poznání, pokoru a ochotou riskovat vlastní život pro nalezení Pravdy

Tento náš stav lze definovat jako naše odhodlání poznat a pokorně se odevzdat vlivu Onoho. Tím, že v mysli nejsou dále pozorovány žádné myšlenky (tedy není ani žádný záměr), je zjevné, že ke zvratu Tam (pokud k němu dojde - musí být splněny podmínky) dochází z vůle Onoho. Proto onen projev prvotního strachu. Nutno dodat, že ono dosažení hranice rozpuštění sebesama do okolního prostoru se týká velmi pokročilých duchovně praktikujících lidí, kteří:

• chápou jenotlivé oddělené funkce mysli a těla (jsou schopni v meditaci distancovat sebesama-své vědomí od těchto funkcí - ignorovat jejich projev)
• jsou schopni se oprostit od záměru něčeho vědomě dosáhnout, či něco získat (např.  blaho tělu či touha po pozitivní emoci, tedy touha po splnění záměru meditace = konceptu v neprázdné mysli, atd.)
• jsou schopni odhalit a odstranit latentní důvod k samotné meditaci (podvědomé doufání v následný materiální či emoční zisk-jako žádaný důsledek meditace = záměr = neprázdná mysl, ikdyž si mnohdy myslíme, že tohle není náš případ. Proto slovo "latentní")