Úvod > Duchovní cesta bojovníka

Duchovní cesta bojovníka

Duchovní cesta a bojová umění jsou mé oblíbené téma. Už jako malého kluka mě zajímaly filmy s tématikou bojových umění. A nebyly to jen filmy, ale i psaná literatura, kde byl zmíněn vliv východní mystiky na výcvik bojových umění a na výsledek tehdejšího reálného boje s protivníkem. Sám jsem se leta věnoval bojovým uměním (Tai-či a Aikido) a mým cílem nebyl pouze nácvik mechaniky bojových technik, ale i souběžné studium duchovní literatury ve svém volném čase.

Je potřeba si uvědomit, že tradiční nácvik boje (zejména v Číně a Japonsku) probíhal ve "staré době" jinak a za jiných okolností, než probíhá dnes.

Tehdy za starých dob byl z mnoha důvodů

nácvik boje otázkou života a smrti.

Rozhodně se nejednalo o zábavu či nějakou kratochvíli. Každý cvičenec doslova dřel, pod dohledem přísného (tedy vůči adeptům zodpovědného) mistra. Pokud už někdo nacvičoval bojové umění, velmi jasně si uvědomoval, že se může velmi snadno kdykoli dostat do situace reálného boje s protivníkem. Tehdy se projeví zkušenosti a štěstí bude přát připravenějšímu. Každý cvičenec se snažil trénovat tak, aby měl výhodu nad svým budoucím protivníkem, tedy se snažil na 100% využít svého času k nácviku a dosáhnout maximálního pokroku ve všech oblastech, které mají vliv na výsledek boje (tedy i v duchovní oblasti). V jiném případě, pokud porušoval pravidla, byl vyloučen.

Zkráceně řečeno, nebyl čas klábosit o nepodstatných věcech

(tak, jak to na tréningu děláme my všichni :-)

Které faktory ovlivňují výsledek střetu?

Pro samuraje a jiné válečníky byla povinnost se vzdělávat v umění boje a i pro nás je tato situace zcela pochopitelná. Co ovšem nevíme je to, že nevnímáme tehdejší průpravu z pohledu "introspektivní psychologie". Ve většině případů byla čest zemřít hrdinnou smrtí chápána jako jediná přípustná alternativa. Svým způsobem to mohla být pro některé možnost, jak potlačit svůj strach ze smrti, se kterou se tak jako tak počítalo. Zřejmě byl jakýkoliv vnější projev strachu jedince vnímán jako selhání a následovalo pohrdání okolím. Zkráceně - dobrý bojovník byl obecně chápán jako bojovník bojující beze strachu (to ovšem neznamená bez emocí! ).

Pro nás je důležité vědět, že k situaci potlačení strachu reálně dochází za těchto okolností:

víra - víra ve fakt, že vlastní smrt jako důsledek boje není nic negativního, zejména tehdy, pokud jedinec převezme dogma veškerých "výhod", které přináší posmrtný život
oddanost - jednání dle toho, že rozhodnutí nadřízené osoby či organizace a sledovaný cíl samotné akce má větší hodnotu, než lpění na životě bojovníka. Projev strachu by byl jasná ukázka toho, že samurai upřednostňuje sám sebe před potřebou splnit svěřený úkol. Jakékoli jednání, které by nebylo projevem oddanosti se zřejmě trestalo smrtí. Takže oddanost či smrt byla jedinou volbou.
přesvědčení - tomto případě šlo zejména o samuraje či osoby, které měli do jisté míry možnost svobodného rozhodování.

Přesvědčení souvisí se způsobem rozhodování a tedy i sebeurčení vlastní duchovní cesty, svobodné volby osobního vzdělávání a nakonec nalezení skryté Pravdy o podstatě našeho já. Nejde tedy o převzaté informace zvenčí, kterým by snad člověk uvěřil (dogma), ani o oddanost nadřazené osobě (pokud se samuraj v ten okamžik rozhoduje sám za sebe). Jde o poznání faktu, že život a smrt člověka je pouhou přirozenou změnou ve fiktivním světě, vytvořeném "Vyšší mocí". Mluvím tu o osobním "Vhledu" do své vlastní podstaty. Odhalí sám sebe=své vědomí jako nedílnou a živou součást "Onoho" (bez těla a tvaru), který tvoří a pozoruje pohyb toho, co sám stvořil a čeho sám je součástí !! Adept od té doby navždy ví, že..

jeho vlastní já vždy bylo a dále je univerzální=všeprostupující a pozorující Vědomí (!), které je ze své podstaty nezničitelné, pozorující jeho mysl a tvořící veškerou okolní realitu.

Zde se nejedná ve víru v tyto informace, ale jde o součást jeho osobního vnitřního poznání (náhlého prožitku) podstaty sebesama-jako důsledek duchovní cesty a praxe. Přes všechny tyto závěry to duchovně pokročilého samuraje nevede k pasivitě vůči svému okolí. Sám zůstává součástí děje, avšak vnímá v každém druhém vše, co tyto ostatní odvádí od jejich osobního štěstí, kterého se všichni snaží různorodými egoistickými způsoby dosáhnout.

Poznání duchovně pokročilého bojovníka

Jakýkoliv rozhodovací proces (mentální činnost a plánování), následná akce člověka (důsledek rozhodnutí) a projevené emoce (dosažení či nedosažení záměru či cíle), jsou součástí (u většiny lidí stále skryté) duchovní cesty - cesty k osobnímu štěstí
Duchovní cesta je (už vědomá a systematická introspektivní) cesta k odhalení Svrchované podstaty vlastní existence, pozorujícího vědomí a štěstí (které je hnací silou veškerého lidského účelového rozhodování)
Štěstí je (zásadní a skrytý atribut naší duchovní všeprostupující živé Podstaty, tedy je) podkladem všech lidských myšlenek a záměrů k činnosti. Osobní štěstí je zastřeno osobními žádostmi a strachem ze ztráty (což vědomí sleduje jako obsah lidské mysli - zaměřuje na tyto mentální objekty pozornost, tedy nevnímá atribut své vlastní podstaty). Žádosti a strach ze ztráty generují negativní emoce, které zahalují podklad - štěstí.
kterákoliv lidská činnost je přímý důsledek procesu rozhodování
proces rozhodování je součást naplnění osobních (fyzických či duchovních) potřeb
osobní potřeby jsou projevem odchýlení od mentálního plánu=smyšlené představy !! o osobním štěstí.
odchýlení od štěstí (atributu Absolutna = všeho co je) má v případě lidského ega charakter potřeb či žádostí (něčeho dosáhnout, něco získat), nebo strachu (neztratit to, čeho jsme dosáhli, či co jsme získali)
udržování mentálního obrazu cíle a míra lpění na těchto mentálních cílech je přímo úměrná míře negativních emocí, které se projeví, pokud cíle není dosaženo
samotná potřeba (mentální činnost) dosažení cíle (mnohdy absurdního, na kterém nezávisí přežití těla) je to, co zamlžuje prožití osobního štěstí (toho, co je právě teď = okolní svět a jeho projev = Podstata člověka = živé Absolutno a jeho vnitřní atribut=štěstí)

Účelové rozhodování

Jakýkoliv útok proti druhé osobě je spojen s procesem účelového rozhodování a cílevědomého jednání, a proto také s negativní emocí v mysli útočníka.

Je snadné si uvědomit, že útokem útočník vždy něco sleduje. Buďto zisk pro sebe, nebo osobu či instituci které je oddán, nebo která útok nařídila pod hrozbou případné perzekuce.

Protože duchovně uvědomělý samuraj ví, že ve skutečnosti mu v boji nehrozí ztráta jeho vnitřní živé Podstaty, nemohou se v jeho mysli objevit negativní emoce. Jeho mysl zůstává klidná a je v souladu s vnitřním smyslem, Podstatou života i samotné situace, která nastala. Ať útok dopadne jakkoli, on ví, že jakýkoliv výsledek boje je v souladu s vnitřním smyslem života, vycházející z projevu samotné Podstaty Bytí, kdy jakýkoli důsledek ovlivní (skrytě a v důsledku pozitivně) duchovní cestu zúčastněných. Duchovně uvědomělý samuraj nemůže udělat v boji chybu, jako důsledek stresu či negativních emocí.

Mysl duchovně pokročilého zůstává klidná, ale krajně soustředěná na vývoj okolní situace

Veškeré pohyby těla vycházejí z podvědomých vzorců chování. Jakýkoliv pohyb těla plyne sám od sebe a není ovlivněn emocemi (které by v tom případě zasahovaly do procesu rozhodování (myšlenky dosažení nějakého cíle). Myšlení v boji je matkou (mnohdy fatálního) omylu z důvodu rozptýleného vědomí mezi více témat. Také platí že zvyk (znalost a strategie boje) je železná košile. Jinak řečeno: dobře vytvořené podvědomé vzorce chování, které jsou v té které situaci aktivní (automatická reakce těla na okolní situaci), jsou v minulosti vytvořeným plánem (znalost techniky boje) z důvodu zachování života těla. Přestože duchovně uvědomělý samurai zemře mečem nepřítele, on sám ví že jeho duchovní cesta došla konce - odhalil Podstatu svou i okolního světa a dějů v něm. Tělo zemře, avšak jeho vědomí=sebe sama jako Absolutna ne. Toto sám od doby svého prožitku Satori naprosto jasně ví a tímto i nadále žije. Z jeho pohledu nic není hodnoceno jako pozitivní či negativní - vše vnímá spíše jako proces duchovního vývoje každého jedince. Jeho vlastní smrt v důsledku ovlivní mysl nepřítele, jehož mentální vývoj (na cestě ke štěstí) bude tímto aktem dotlačen k započetí jeho vlastní vědomé duchovní cesty k odhalení jeho vnitřní Podstaty, tak jako života, věcí a dějů v tomto "Divadle Absolutna".

Shrnutí vlivu duchovní cesty na život člověka - samuraje

Znalost bojového umění je dřívější zažitá zkušenost = podvědomé vzorce chování (budoucí automatická reakce na vývoj okolí)
Vírou či oddaností lze potlačit strach, ale ne projev jiných negativních emocí v boji (jde o záměr něčeho dosáhnout či něco neztratit, kde protivník je překážkou - nutný projev negativních emocí)
Emoce (strach, nenávist, atd.) projevené v boji, mají vliv na proces rozhodování
Emoce v procesu rozhodování znamenají volbu mezi 1. záměrem něčeho dosáhnout nebo něco neztratit a 2. projevem podvědomé reakce. (Dochází tedy k narušení plynulého projevu podvědomých vzorců chování-narušení autonomní reakce těla na základě rozptýlené pozornosti mezi 1. vývoj situace, 2. vnitřní potřeby a 3. emoce). Je poté potřeba nejen vnímat okolí, ale také dle záměru mysli volit pohyb těla, dle intenzity emocí volit intenzitu reakce a iniciativy.
Emoce v boji tedy znamená narušení autonomní reakce podvědomí. Situace boje je vnímána a řešena jinak, než v minulosti - v rámci nácviku (v době nácviku boje je klidná mysl a technika boje zažita jako optimální reakce na střet)
Projev emocí znamená volbu mezi vědomým účelovým záměrem (kde je záměr, tam je emoce) + následující akcí a projevem podvědomých vzorců chování (které v případě prázdné mysli-bez záměru k akci, řídí autonomně svalové skupiny)
Projev podvědomých vzorců chování je autonomní reakce na vývoj situace v okolí (spuštění podvědomých = naučených znalostí strategie boje).
Duchovně pokročilý samuraj nejedná pod vlivem emocí (mysl je prázdná - bez záměru). Jeho reakce tedy nevychází z potřeby budoucího zisku (akce by jinak vycházela z mentálního konceptu touhy něčeho dosáhnout, tedy předjímání budoucnosti, tedy akce jako důsledek latentního záměru), či strachu ze ztráty (jeho mysl je tedy ve skutečnosti prázdná, bez latentního záměru něčeho dosáhnout či něco ztratit).
zaměření pozornosti duchovně pokročilého bojovníka je směřováno na vnímání současné okolní situace

Vývoj konfliktu závisí na třech faktorech:

fyzická připravenost
zažitá strategie bojových technik v podvědomí (dril a následné podvědomé vzorce chování)
zaměření pozornosti na přítomný okamžik, tedy momentální vývoj okolní situace

..na kterou reaguje přirozeně, bez emocí, kdy běh podvědomých vzorců není blokován jinými vědomými záměry - a tedy emocemi. Takže reakce těla není ovlivněna faktorem rozptýleného vědomí. Oproti tomuto má proces uvažování a prožívání osobních emocí negativní vliv na zaměřování pozornosti - na tok informací, které jsou navíc účelově hodnoceny a selektovány. Pozornost je tedy rozdělena na

emoci = touhu dosáhnout mentální představy daného cíle a odstranit danou překážku (soupeř) = projev negativní emoce
samotný vývoj okolní situace (defakto datový tok ze smyslů)

Jakákoliv akce poté vychází z procesu vnímání okolní reality, ale také navíc z vědomých rozhodovacích procesů (na základě priority daného cíle). Vědomé rozhodovací procesy mají v situaci boje daleko pomalejší průběh od záměru k akci těla, než autonomní reakce podvědomí (kdy odpadá proces vědomého hodnocení a rozlišování). Dá se říci, že vývoj boje mezi fyzicky a technicky stejně připravenými jedinci, bude záviset na psychickém rozpoložení mysli každého z nich. Jedinec, který bude vycházet z vědomého záměru útočit (jako důsledek vědomého záměru = konceptu tím něčeho v důsledku dosáhnout), nebude mít šanci oproti soupeři s prázdnou myslí. Reakce duchovně pokročilého totiž vychází z podvědomých vzorců, kdy jejich reakce a následný autonomní pohyb svalových skupin (bez vědomého záměru se pohnout) má výrazně rychlejší reakci na vývoj okolní reality. Není tedy zatížen procesem myšlení a rozhodování. Vědomá pozornost obránce (bez záměru útočit) se plně soustředí na veškeré podněty tělesných smyslů. Veškerý následný pohyb je autonomní reakcí na informace, které jsou toho času k dispozici (nejde o proces vědomého myšlení a rozhodování). Jeho tělo se tedy ve skutečnosti pohybuje bez vědomého záměru. Veškeré reakce těla vychází ze vzorců, kdy naučená funkční technika byla dávno před tím v rámci tréningu kladně emočně posouzena jako adekvátní pro tu kterou situaci a tedy technika a emoce je nadále uzavřena jako podvědomá paměťová stopa. Budoucí situace, která nastane a bude v souladu s příčinou k akci v podvědomí, také vyvolá reakci podvědomí, kdy dojde k autonomnímu řízení pohybu svalových skupin.

Vědomí duchovně pokročilého je tedy v souladu s podstatou Svrchovaného Bytí - vnitřní klid s bezdůvodným pocitem štěstí, prázdná mysl bez záměru (někoho zabít, ikdyž k tomu třeba dojde), kdy vnitřní podstatou (předchozí snahy v rámci přípravy na boj) je zachování svého života.

Ústy Mijamota Musašiho..

"Když se v boji díváme na nepřítele a myslíme si, že je obrovský, že má strašné oči, že má mohutnou postavu, a že je velmi slavný, tak jsme určitě boj předem prohráli. Ale když jsme o něm přestali přemýšlet, když zastavíme pohyb vědomé mysli, jsme plně přítomní, pozorní, koncentrovaní a připraveni rychle uskočit." (Dokukódó - Mijamoto Musaši)

Jednoho dne zaklepal na dveře dódžó mladý samuraj.

"Co si přejete?", zeptal se mistr.

"Chtěl bych se naučit cestě meče!".

"Kdo ve vás si to přeje? Ukažte mi mysl, která si to přeje!"

"Nevím co je moje mysl, neumím ji ukázat."

"Jestliže se ve vás nedá najít nic, co touží po poučení, neexistuje ani touha. Zapomeňte proto na cíl vaší praxe, zapomeňte na vaše tělo a vaší mysl. Jakmile se zbavíte těla - mysli, buďte pozorný, bdělý, zdvořilý, nesobecký a dobrosrdečný. Nemyslete na žádný cíl, jehož byste měl dosáhnout, ani na zásluhy a pocty. To je mé učení." (Dokukódó - Mijamoto Musaši)

"Abychom se mohli dívat svým vědomím a svým tělem, je třeba zemřít v mysli." (Dokukódó - Mijamoto Musaši)

"Cesta samuraje znamená opustit všechny cesty, které překáží pochopení a praxi konečné reality. Co je tato realita? Je to osvícení naší skutečné Podstaty a zanechání iluzorních cest. Nejdůležitější je praxe - realizace, která není oddělená od Satori. Není nutné žít jako poustevník, utéct od rodiny nebo práce. Není však nutné připoutávat se k rodině nebo k práci." (Dokukódó - Mijamoto Musaši)