Od konceptu k Prozření

Jak jsme si už dříve řekli, cílem duchovní cesty je odhalit naši vnitřní Podstatu a tím i podstatu našich životů, veškerých vecí a okolních jevů. Také už víme, že pravou podstatu nelze dokázat pouze zkoumáním vnějšího světa kolem nás. Pokud tedy máme být schopni své vědomí odklonit od svých myšlenek (v tom smyslu, aby mysl zůstala klidná, bez myšlenek), musíme poznat funční mechanismy naší vlastní mysli. Je potřeba najít alespoň nejzákladnější indicie, které nám poskytnou určitou víru v (námi intelektuálně domyšlený a odůvodněný) nový koncept chápání našeho interního světa. Tento koncept spočívá v tom, že naše vědomí, tedy naše vědomá pozornost existuje nezávisle na našich myšlenkách. Dokonce bude potřeba s novým konceptem přijmout fakt, že naše vědomí není produktem práce našeho mozku.

 

Zkusím Vám nastínit koncepci oddělené existence našeho vědomí od našich myšlenek.

Na první pohled není vůbec patrný vztah našeho vědomí a našich myšlenek. Přemýšlíme a ve své mysli každou chvíli měníme témata, na která myslíme. Dá se snadno pochopit, že naše uvědomění já není těmito myšlenkami. V případě, že bychom přestali myslet na jednu věc a začali myslet na jinou věc, tak by muselo mizet naše vědomí s jednou myšlenkou, a objevilo by se jiné naše vědomí s jinou myšlenkou. A k tomuto samozřejmě nedochází. Vědomí máme jediné a dá se říci, že naše vědomá pozornost je zároveň definicí nás samotných = našeho "já jsem+vnímám". Naše stále přítomné a statické (beztvaré, bez hranic) vědomí má schopnost zaměřovat svou pozornost na jednotlivé (různorodé, počitatelné) obrazy=témata v naší mysli. Tím, že se téma myšlenek každou chvíli mění, tak se dá říci, že obsah, na který myslíme, není definicí nás samotných. To že myslím na své povinnosti nebo svůj pracovní plán, tak to neznamená, že jsem sám nějakou povinností, nebo plánem. Definice nás samotných dokonce není ani naše zkušenost, kterou jsme někdy dřív posoudili a udělali si na ni svůj názor. Fakt, že ve volbách volíme pravici místo levice sice vychází  z našeho přesvědčení a my známe logické důvody, které vedou k našim závěrům koho (např. z politiků) volit, ale samotný proces rozhodování a přesvědčení není definicí nás samotných. Jde pouze o některou zkušenost=informaci, kterou nějak posuzujeme a přikládáme ji určitou důležitost. Můžeme věřit v pravdivost našich závěrů a myslet si že veškeré indicie se nám podařilo složit do logického a pravdivého celku. Tehdy spojením naší důvěry v naše schopnosti, společně s rozsahem informací které máme k dispozici můžeme dojít k některým závěrům, které považujeme za pravdivé. Poté dokážeme lpět  na své pravdě. Takto vznikají naše vnitřní přesvědčení jako výsledek:

  • relevantních informací
  • naší schopnosti intelektuálně myslet
  • vlastní sebedůvěry ve správné výsledky své intelektuální snahy
  • míru priority těchto závěrů, které se dotýkají našich přání
  • souladu závěrů intelektuální práce s jinými našimi dřívějšími závěry

Tyto body v nás vytváří určitý žebříček vnitřních hodnot, který je definicí naší osobnosti. Záměrně uvádím slovo "osobnost", protože naše vědomí=já nemá tak docela charakter individuální osoby. Tím, jak časem upevňujeme naše stará přesvědčení jinými informacemi, které jsou v souladu s dřívějšími, roste i naše přesvědčení o pravdě našich vnitřních hodnot. Žebříček našich vnitřních hodnot a přesvědčení je docela rozsáhlá struktura a je pro nás definicí našich reakcí na různorodé události a definicí našeho procesu myšlení a rozhodování. S tímto souvisí také problematika podvědomých vzorců chování, které jsem uvedl jako samostatné téma.

Dá se tedy říci, že

  • spojení individuálně dostupných informací,
  • intelektuální činnost a
  • žebříček našich priorit (od strachu o život po strach o mentální potřeby, či chamtivost z pohledu osobního prospěchu)

z nás tvoří individuální osobnost s individuálním charakterem a individuální reakcí na různé podněty našeho okolí. Jsou to tedy vnější informace a náš vnitřní proces hodnot, a mechanismy zpracování a vyhodnocování, co z nás dělá člověka. K tomuto je nutné dodat, že naše vědomá pozornost nám už od útlého dětství umožňuje výběr různých mentálních témat=myšlenek. Je to právě naše vědomá pozornost, která pracuje jako jakési návěstí, které volí téma, kterému se chceme věnovat. Pokud máme možnost volby mezi různými podněty, znamená to, že máme možnost různé volby mezi mentálními koncepty či varianty, které nám mozek dokáže autonomně nabídnout - tedy sestavit a podsouvat, jako důsledek své práce s daty z vnějšího prostředí, či prostoru paměťových stop. Takto virtuálně prožíváme paměťové stopy jako záznam minulosti, nebo vymýšlíme za účasti intelektu konstrukci mentálního předjímání budoucnosti.  Mimo přímého vnímání reality máme schopnost vědomě se rozhodovat, kterému mentálnímu tématu budeme věnovat svou pozornost. Jsme pány své schopnosti měnit téma našeho zájmu či našich myšlenek. Veškeré informace z našich smyslů slouží pro stavbu zástupných mentálních modelů, které pozorujeme jako okolní svět ve své mysli, nebo pozorujeme obdobný mentální model, který je sestaven z našich paměťových stop  (což je záznam tehdejší okolní současnosti), nebo pozorujeme našim intelektem zpracovávaný koncept  (např. dřívější zadání matematického úkolu=paměťová stopa a postupem času intelektem vypočítaný výsledek=závěr práce intelektu s paměťovými stopami). Můžeme provádět různorodé činnosti - jako zaměřování naší pozornosti na různé koncepty, které je nám naše mysl schopná nabídnout. Tedy je naprosto patrné, že v procesu rozhodování na co zaměřit pozornost je přítomná pozornost samotná. Tato pozornost je v bdělém stavu stále přítomná. Pokud jsme schopni si uvědomovat cokoli v naší mysli (zástupné koncepty reality=obrazy a naše pocity s procesem hodnocení), pak se dá se říci, že naše vědomí je přítomné a sleduje obsah naší mysli. Je dobré si shrnout 

 

Stavy, které jsme schopni si uvědomit:

  • bdělý stav - kdy vnímáme "okolní realitu" a myšlenky ve své mysli
  • stav spánku se sny - kdy také vnímáme, ale "fiktivní okolní realitu" stvořenou intelektem a paměťovými stopami, bez reálné účasti smyslů
  • stav beze snu - tento stav si uvědomujeme zpětně po tom, kdy dokážeme intelektem odvodit, že jsme nevnímali běh okolní reality, přestože tento "stav nevnímání" naše tělo fyzicky přežilo
  • "čtvrtý stav" - bdělý stav vnímání své pozornosti a své existence, stav uvědomování existence sebesama, bez těla okolních předmětů či tvarů, bez pohybu čehokoli-tedy bez schopnosti vnímat čas, bez myšlenek bez mentálních konceptů. Dle mé osobní praxe je dosažitelný skrze meditaci, nebo spontánním probuzením v průběhu noci ze stavu bezesného spánku, přímo do tohoto (sebe si naprosto jasně vědomého) stavu Satori, přičemž tělo a mozek "tam někde, v podobě nepozorované Myšlenky" spí, regeneruje a odpočívá spánkem.

 

Podmínky pro vstup do stavu naší vnitřní Podstaty  - "čtvrtý stav"

Má-li být naše meditace úspěšná ve smyslu poznání své vnitřní Podstaty, je potřeba (před tímto zvratem do jiného chápání sebesama) splnit určité podmínky. Aby mohl být předpoklad kterékoli vědecké disciplíny přijat, musí být jako závěr bádání nastíněn určitý koncept, který lze podložit důkazy správnosti. Poté je přijat jako všeobecně správný koncept, vysvětlující jev. Podobně i na duchovní cestě je dobré postupnými kroky si vytvořit koncept, který má schopnost vysvětlit veškeré jevy a vnitřní smysl našeho duševního prostředí. Nastíním zde strukturu, kterou lze vytvořit díky praxi duchovní cesty a jednotlivých cvičení. Jednotlivé body vychází z introspektivního zkoumání našeho vnitřního prostředí a z tohoto odvozené závěry. Pojďme tedy na to:

  1. Mé vědomí existuje. Nelze dokázat, zda okolní svět, naše tělo, či téma našich myšlenek, nemá fiktivní podstatu s fiktivními vlastnostmi (jako ve filmu Matrix). Co je ale jisté je to, že je tu někdo, kdo si tyto vjemy uvědomuje. Nemůžeme zapřít sebesama jako pozorovatele vjemů (potažmo zpracovaného zástupného modelu okolní reality i jiných našich představ v naší mysli), které mají z podstaty funkce smyslů a mozku vždy mentální charakter. Toto je určitá nezvratná pravda, ze které je dle Descarta potřeba vycházet při jakékoli následné duchovní činnosti
  2. Nekonečno existuje. Není možné na hranici vesmíru najít zeď, za kterou by nebylo možné si představit do nekonečna pokračující hmotu této zdi, nebo další prázdný prostor. Neznáme čím je nekonečno, ale víme, že v kterémkoli místě prostoru bude možné udělat další krok.
  3. Součástí nekonečna (ať už je v něm cokoli, co se zdá být hmotné či živé), je jistě vědomí (protože my jej máme a nemůžeme zapřít sebe sama), tedy musí být z podstaty nekonečna někde uvnitř něj! Nekonečno tedy někde (jedno kde) obsahuje živé!!! vědomí.
  4. Z hlediska běžné zkušenosti není možné zjistit tvar našeho vědomí. Můžeme znát tvar okolních předmětů, našeho těla a jsme schopni od sebe odlišit jednotlivé myšlenky, které jsou tedy počítatelné.  Mysl má schopnost nám podsouvat různorodé, od sebe odlišitelné myšlenky.
  5. Naše vědomí má schopnost měnit zaměření své pozornosti - tedy volit si téma myšlenek, které se nabízí. Tím, že se myšlenky mění, tak je patrné, že stále přítomná pozornost není těmito myšlenkami. 

Myšlenky tedy mají dynamický charakter a naše vědomí = vědomá pozornost má statický charakter.

  • Myšlenky mají proměnný charakter, jsou počítatelné a vzájemně odlišitelné. Tím že mají charakter mnohosti, tak je patrné, že "plavou" v okolním prostoru vědomé pozornosti
  • Naše vědomá pozorující pozornost má statický charakter a existuje v jednotném čísle jako nekonečný a statický prvek, pozorující proměnně-dynamické myšlenky.

 

Promyšlením předchozích bodů a jejich shrnutím můžeme odvodit následující koncept:

  1. Protože je naše sebe si vědmá pozornost zaměřena na stálý a stále se měnící obsah myšlenek, nemá v běžném stavu možnost poznat svůj vlastní tvar a rozměr.
  2. Vědomá pozornost není pevně spjatá s myšlenkou, kterou pozoruje. Máme schopnost měnit téma, na které zaměřujeme pozornost, proto je pro naše vědomí nadmíru snadné  přenášet pozornost od myšlenky jedné k druhé. Naše vědomá pozornost má svobodnou volbu v oblasti zaměřování pozornosti.
  3. Tak jako je pro nás snadné pozorovat myšlenky, které nás těší, tak máme schopnost odvrátit svou pozornost od myšlenek, které nás netěší. V případě, že odmítneme zaměřovat pozornost na myšlenky, které se podsouvají do vědomí, tak tyto myšlenky nemají trvalou existenci, pokud jim nevěnujeme pozornost. Tím, že nevěnujeme myšlenkám pozornost, máme schopnost dosáhnout stavu prázdné mysli bez myšlenek.
  4. Dosahování stavu prázdné mysli bez myšlenek je vhodné dosahovat v  takové tělesné pozici, kdy naše smysly nejsou drážděny podněty z okolí. Tehdy mozek neskládá z elektrických impulzů myšlenky, které nám zprostředkovávají pozorovatelný obraz okolního světa, či našeho těla
  5. Při meditaci je tedy potřeba se zprvu vyhnout následujícím vlivům, (které by v jiném případě měli sílu strhávat na sebe naše vědomí= pozornost):
  • ostrému a proměnnému světlu
  • hluku a měnící se intenzitě zvuku v okolí
  • silnému aroma či vůním
  • veškeré bolesti, která pramení ze zranění nebo jiné bolesti těla, nevhodné pozice těla, různorodého dráždění těla vlivem okolí (dav lidí, hmyz, atd.)
  1. Protože  naše vědomí snadno mění zaměření pozornosti na měnící se myšlenky, tak v případě nevěnování pozornosti všem příchozím myšlenkám, se musí utlumit proces podsouvání myšlenek do naší mysli, před naši pozornost.
  2. Naše vědomí má schopnost pozorovat prázdný "prostor" bez myšlenek, uvědomovat si jej jako prázdný a zároveň si sebe sama uvědomovat jako toho, kdo jako jediný zůstává (jako stálý bdělý pozorovatel) v prázdném prostoru (bez myšlenek).
  3. Je zjevné, že tehdy, kdy vnímáme sebe sama, kdy si uvědomujeme schopnost být oproštěni bez myšlenek, máme důkaz, že naše existence není odvozená od myšlenek, (které toho času nejsou pozorovány), avšak naše vědomí=já zůstává. Avšak stále platí ten fakt, že neznáme podstatu své vlastní existující pozornosti. Navíc je patrné, že nelze z tohoto stavu pokročit v této meditaci kamkoli dál, protože není přítomna jakákoli myšlenka. Víme že nemyslíme a není v naší vůli (není myšlenka), dosáhnout jiného (pokročilejšího) stavu.
  4. V hluboké meditaci, ve stavu, kdy víme, že naše mysl stojí a přesto jsme si vědomi svého bdělého stavu naší existence=pozornosti, pozorujíce prázdnotu bez myšlenek, je možné si stále uvědomovat touhu znát odpověď na otázku "kdo jsem já, co je má podstata, kde jsem se vzal - že existuji".
  5. Rozvíjením těchto otázek by vedlo k dalšímu řetězení dalších dílčích otázek, které samy o sobě jsou nejzákladnější myšlenkou, která by měla být už na začátku důvodem celé meditační seance (touha poznat, čím ve skutečnosti jsem!!). Praxe Atmavičáry, tedy rozvíjení otázky typu "1.kdo jsem já? + 2.kdo je ten, kdo se ptá, kdo jsem já, 3.+4.+5, atd.., zjevně vede k myšlenkové stavbě konceptu s mnoha různými já, kdy je nakonec zjevné, že na otázku "kdo jsem já" není možné využít proces uvažování. Je jasné, že koncept, kdy je výsledkem mnohost já není v souladu s jediným vědomím našeho já, které hledá odpověď. Proto je potřeba pochopit (a z výše uvedeného je to i patrné), že správně prováděnou praxi sebedotazování (Atma = sebe ..vičára=dotazování) ve smyslu "kdo jsem já", je potřeba praktikovat dotazem, který je podložen právě touto naší osobní touhou poznat odpověď.  Tedy vyslat "v duchu" svůj dotaz "kdo jsem já?" s hlubokou touhou znát odpověď. Navíc je zjevné, že je důležité si zachovat prázdnou mysl, tedy stav, kdy není naše vědomá pozornost fixována na kteroukoli myšlenku. Není jiná možnost,  než se zeptat "kdo jsem já" a následně očekávat odpověď ve stavu prázdné mysli. K tomuto je potřeba v sobě vnímat určitou míru pokory!!!, protože odpověď (pokud má přijít) jistě nepříjde z pocitu velikost naší osoby, ale z vnitřní podstaty "Čehosi" se schopností tvořit stvořené a které jistě dalece přesahuje rozměr našeho ega.
  6. Je patrné, že pokud se má nějaká odpověď na naši otázku objevit, nebude to z naší vůle, protože naše mysl je prázdná. Přestože je naše vědomí naprosto bdělé, tak víme, že nemyslíme na nic, tedy je zjevné, že odpověď nebude výsledkem naší mentální činnosti. Odpověď příjde uprostřed našeho procesu zírání do prázdna naší mysli.
  7. Pokud jsme dostatečně připraveni a nejsme vnitřně zatíženi:
  • strachem že ztratíme něco ze svých vnitřních přesvědčení (na kterých bychom snad stále lpěli ve smyslu definice našeho já), nebo pod vlivem
  • chamtivostí (kdy bychom snad meditaci chápali jako formu či možnost osobního zisku pro naši osobu)
  • pocitem, že by snad pouze naše fyzické tělo nebo myšlenky byly samotnou definicí našeho já

Pouze tehdy se podaří to, co se musí stát, k čemu to celé směřuje. Bude nám odhalena Podstata našeho já, naší sebe si vědomé existence. Poznáme skutečný rozměr sebesama a význam svého života i hmotného světa, ve kterém žijeme.

Přechod do stavu Satori=Nirvikalpa Samádhí je spontánní - bez naší vědomé vůle. Jde o "Jeho" vůli, jeho iniciativu, kdy cítíme  že jiná síla pracuje s naší vědomou pozorností=já a rozpíná nás samotné do okolního prostoru, se kterým ve finále zcela splyneme. Od té doby víme, že tento stav je náš prvotní stav, kterým vždy byl. Stav, kdy naše existence nebyla ničím jiným než duchovní sférou nekonečného a nehmotného vědomí=Já, v jednotném čísle. V onom žití tohoto nově poznaného čtvrtého stavu vnímání (odlišném od 1. bdělého vnímání člověka a světa, či 2.vnímání sebesama a prostředí snu, či 3.spánku beze snu, bez sebe-vědomí,kdy naše já "někde přežije") je patrné, že veškeré věci a celý vesmír je uvnitř našeho Já, které nemá hmotnou podstatu. Svět v ten okamžik neexistuje, tedy není, protože na něj není v ten okamžik myšleno a není uvnitř nás samotných. Naše bdělé vědomí zůstává stále vědomé si sebe sama (tak jak to běžně známe), ovšem naše tělo neexistuje, protože  naše já v ten okamžik nemyslí na svět, ani na tělo (ani na jinou myšlenku či tvar) kterým není. Naše Já (my samotní, naprosto bdělí-tak jako vždy) ve stavu Nirvikalpa Samádhí, vnímáme pouze vědomí sebe sama všude v celém nehmotném nekonečnu, víme že existujeme a prožíváme radost - jako atribut naší skutečné Podstaty. 

Výše jsem psal o "Jeho" vůli naše vědomí=já vtáhnout, či rozepnout do okolního nekonečna. Také jsem se zmínil o tom, že naše já je jediné co je. Pokud je Bůh nějaké velké všeprostupující Já, kde je poté naše já? Nebo naopak: pokud naše malé já se projeví tím co je (jako duchovní, jediné a všude), tedy jako jediné co je, tak se nabízí otázka kde má potom  své místo Bůh, který by musel stát někde vedle jako druhá separátně existující duchovní entita??? Pravda je taková, že Bůh a naše malé vědomí sebesama=já, je jediné co je. Naše malé já je samotný Bůh, který pozoruje pohyb hmoty (kterou zároveň tvoří), ale také všechny naše myšlenky, trápení, strachy, žádosti, atd. Naše já není to, co splývá s Bohem!!! Naše já je Bůh a jeho vědomí! Není a nikdy nebylo nic než sebe si vědomý Bůh=jeho Já, a jeho proces virtuálně-mentálního dělení svého nekonečného prostoru, který se tímto stává virtuálně počítatelnými kvadranty, které jsou základem nekonečně rozsáhlé virtuální stavby počítatelných a stále pozorovaných stavebních kamenů "hmoty", atomů, věcí, živých tvorů a jevů v nekonečném vědomí Sebesama.

 

Charakter naší pravé Podstaty je takový, že nadále nejde od sebe užívat pojmy (naše malé individuální) já a Bůh (jeho všeprostupující Já). Nelze nadále rozlišovat podstatu nás samotných od Boha. Pravá podstata je nedvojná živá Entita, která ve své existenční prvotní podstatě neobsahuje počítatelné objekty. Není co by mohlo být počítáno. To co se dá počítat, je proces mentálního dělení, tedy tvorba myšlenek, které mají rozdílná témata a ze své podstaty mají virtuální charakter. Veškeré myšlenky, tedy i veškerý svět hmoty a jevů jsou mentální povahy a bez trvalého pozorovatele Já nemohou být myšleny a prožívány "Majitelem". Bůh, jako jediná existence a jediné vědomí, má schopnost pozorovat své myšlenky, kterými ale není. Myšlenky jsou produktem jeho pozornosti a vnitřního virtuálního pohybu s koncepty, ale nejsou Jím samotným - jsou produktem jeho "akce" virtuálního dělení svého sebe si vědomého nekonečna.

 

Můžete se ptát, kde beru důkazy svého tvrzení. Jako jakýsi koncept se to celé zde napsané zdá jako milá možnost, kterou nelze prověřit. V případě, že v hluboké meditaci (tak jako já) prožijete sebe sama jako jedinou existenci, kdy jste všude, vším jediný, v bdělém stavu, uvědomující si nekonečný rozsah svého bytí, tak pochopíte, čím je vše počítatelné, pokud na to myslíte (ikdyž to následně opět žijete jako svůj život člověka). Vše je ve svém základu docela jednoduché, ale z lidského pohledu, ve zkušenostech tohoto světa velmi nesnadné k vysvětlení. V důsledku meditace a stavu Samádhí pochopíte, že vše v základu vzniká ve Vás, když na to myslíte. "On" pozoruje své myšlenky ve tvaru světa, "On" pozoruje ("našimi" virtuálními mozky zpracované) mentální zástupné modely okolního "světa".

Tento proces vědomé pozornosti, která se zaměřuje na "individuální" myšlenky, z nás dělá individuální bytosti. Tehdy je patrné, že přechod z všeprostupující jednoty k počítatelné mnohosti na počátku začal virtuální rovinou, proloženou v sobě samém, kdy lze sebesama mentálně dělit a v mnohosti počítat virtuální kvadranty sebesama, virtuálně je možné si tedy hrát s možnostmi, které vyvěrají z vlastní schopnosti svou nekonečnost sebesama mentálně dělit virtuálním proložením mnoha pomyslných rovin a tvorbou virtuálních počítatelných částí. Celý pozorovatelný svět i naše těla i myšlenky, jsou tedy produkty Jeho (naší) schopnosti virtualizovat a prožívat  nepředvídatelný vývoj mentálních produktů v Jeho (naší) mysli. Bůh (my) máme rádi překvapení, proto On (my) neznáme následující vývoj událostí, které mají z podstaty Jeho záměru (virtuálně sestavené hmoty a jejích vlastností) nepředvídatelný charakter. Důvod naší existence (tedy prvotní Jeho záměr) je takový, aby virtuální divadlo mělo schopnost svými "virtuálně-fyzikálními" vlastnostmi ve finále sestavit (jedno jaké) bytosti, které budou mít schopnost přijímat okolní virtuální informace a rozvíjet své vlastní mentální koncepty (proces myšlení-pohyb myšlenek). Bytosti budou mít schopnost svou mentální snahou odhalit rozměr prvotního Tvůrce = Pozorovatele tohoto mentálního konceptu světů a (jakože osobních myšlenek) bytostí. Svou vnitřní (jakože osobní) mentální snahou - tedy touhou oprostit se od svých negativních emocí (trápení), budou bytosti nucené hledat v prostředí svých mentálních konceptů tak dlouho, až pochopí, že právě onen jejich vlastní proces myšlení a rozhodování (strach, žádosti, lpění na "fyzické existenci") generuje jejich trápení. Budou se snažit uniknout svému trápení a hrozbě smrti, tedy narazí na mechanismy svého vlastního myšlení, které je hlavní příčinou utrpení těchto sebe si vědomých (jediným Vědomím pozorovaných) bytostí. Tyto bytosti budou naplněny touhou znát pravdu své vlastní existence v pozadí pozornosti, v pozadí procesu rozvíjení strachu a chamtivosti, v pozadí procesu trápení z nenaplněných ("svých" mentálních) cílů. Pochopením mechanismu procesu vlastního myšlení bude mít každá bytost potenciál vyvázat zaměření "své" pozornosti=vědomí od "svých" myšlenek a mentálních konstrukcí. To co zůstane bude odhalení svého osobního vědomí v prvotní podobě - kdy v meditaci bytost a svět mizí, zůstane Vědomí jediného Já, které prožije odhalení své skutečné všeprostupující a neomezené Podstaty. Odpoutání se od strachů a žádostí a návrat do své prvotní "Podoby" bude vysvobozením pro každou bytost se schopností uvažovat a myslet. Znovu budou zažívat blažený stav, který je atributem vnitřní Podstaty každé bytosti (která když myslí, prožívá svůj mentální koncept, tedy neprožívá svou Podstatu).  Božská Podstata si tedy vytváří své vlastní divadlo i s herci, které pozoruje a prožívá společně s nimi samotný průběh jejich "individuální" duchovní cesty, i onu finální radost z opětovného prožívání svého vlastního blaženého stavu, který je součástí změny ze zaměření pozornosti  zúčastněných (subjektu Boha a virtuálních objektů a bytostí) od divadelní hry, na Podstatu divadla samotného.  Tehdy Vědomí odpoutává své zaměření pozornosti od divadla virtuálního světa a bytost prožije výraznou změnu z výše popsaného stavu 1. (prožívání sebesama a svých myšlenek), na stav 4. (myšlenky, svět i tělo mizí, vědomí zůstává) , tedy vědomí své vlastní živé existence  zůstává v prvotní formě formě a rozsahu sebesama - živého nekonečna. Naše vědomí je ve skutečnosti živá, jediná, sebe sama si vědomá duchovní bytost bez tvaru a bez hranic, která pozoruje sama v sobě každý svůj "mentální" a (díky virtuálním fyzikálním pravidlům) autonomně se rozvíjející výtvor (vesmír, svět, bytosti, naše myšlenky a záměry, potřeby, strach a chamtivost, negativní emoce a obavy).

 

Základní védická tvrzeí, shrnující podstatu celého učení:

"To" jsi ty

Já jsem Brahman

Tento Atman je Brahman

Čisté vědomí je Brahman

 

"Není trvalého štěstí v žádném z předmětů světa. Je v nás!" - E.Tomáš