Jednotlivé etapy duchovní cesty

Zde uvádím jednotlivé etapy duchovní cesty. Jde o jednotlivé body, které je adept na duchovní cestě schopen si v průběhu své duchovní cesty uvědomit a následně v hluboké meditaci postupem času zažít jako důkaz dosaženého poznání.

Jsem pozorovatel

Pozoruji své myšlenky, "myslím, tedy jsem" -René Descartes. Nemohu popřít svou vlastní existenci v aktu svého myšlení, ať už jsem čímkoli. Uvědomuji si, že pozoruji své myšlenky. Jde o základní pravdu - já jako živé vědomí jsem a pozoruji to, co lze pozorovat. Nehledě na to čím je svět a mé tělo, vím že mé já je a já neznám svou podstatu. 

Já = mé vědomí, mám oddělenou existenci od procesu myšlení

Přestože tento fakt není na první pohled patrný, lze důkaz tohoto získat v hlubokém klidu meditace. Pokud víme, že zůstáváme v bdělém stavu a zároveň nevnímáme žádné myšlenky (ke kterým se postavíme indiferentně), tak naprosto víme, že jsme schopni zůstat sebe si vědomí - v bdělém stavu, bez procesu myšlení, který je v té době zcela zastaven. Tehdy bdělý stav bez přítomnosti myšlenek je důkazem toho, že my jako vědomí jsme existenčně oddělení a nezávislí na procesu myšlení.

Já jsem mé vědomí

Vím, že já existuji jako STATICKÝ vždy přítomný sebe si vědomý pozorovatel tématicky PROMĚNNÝCH myšlenek, kterými ale nejsem. V různých situacích pozoruji, ale nejsem pozorovaným objektem mých myšlenek. Jsem vědomí = pozorovatel.

Mé vědomí není tělem, ani myšlenkami

Vše, co jsme kdy byli schopni pozorovat, byl mozkem sestavený model ze signálu - původem z našich smyslů. Vše co pozorujeme je sestavený zástupný mentální model v naší mysli. Pozorujeme podněty našich smyslů, záznam minulosti - paměťových stop, nebo intelektem předjímáme budoucnost. Vše provádíme  v přítomném okamžiku.

Pozornost vytváří svět hmoty

Pozornost (mého = vědomí) zaměřená na mentální model,  je podmínkou pro vnímání hmotného světa. Tam, kde se vědomí postaví indiferentně k mentálnímu modelu okolního světa, tam dochází k vymizení těla i světa. Vědomí zůstává. Bez přítomnosti zaměření pozornosti stále bdělého vědomí na akt myšlení, není mentální model generován.

Svět je mentální povahy

Hluboký stav bdělé meditace, kdy vědomí vyplňuje veškerý prostor !! bez pozorovatelných předmětů je důkazem, že svět má mentální povahu. Není-li hmota těla a světa pozorována, neexistuje.

Jediné Vědomí je tvůrce a zároveň pozorovatel

Svět a jeho mentální povaha závisí na všeprostupujícím Vědomí, které v jedné fázi virtualitu světa vmýšlí a v jiné fázi veškeré změny světa (našich myšlenek) pozoruje. Kde není pozornost zaměřena na mentální model, tam není mentální model generován (meditace). 

Vědomí = tvůrce

Jediné existující Vědomí vmýšlí to, co se jeví být hmotou. Základní částice hmoty mají virtuální povahu s virtualitou fyzikálních zákonů. Hmota je tvořena v přítomném okamžiku zaměřením pozornosti na tyto mentální struktury, které vzájemně autonomně interagují.

Vědomí-pozorovatel

Vědomí nejen vymýšlí virtuální svět hmoty, ale i pozoruje změny složených celků, potažmo našich myšlenek, které společně s tělem tvoří naší osobní individualitu.

Vědomí v procesu pozorování děje ztrácí uvědomění sebe jako Stvořitele a Pozorovatele.

Odpoutáním pozornosti od procesu pozorování složených mentálních struktur je tento klam odhalen. Vnímání své vlastní všeprostupující Podstaty (v hluboké meditaci bez pozorovatelných mentálně vytvořených objektů) je důkazem toho, že vše pozorované, které odvrácením pozornosti zmizelo, je mentální struktura, která má jinak schopnost poutat zaměření pozornosti nás - jako mentálně tvořícího a pozorujícího Vědomí.

Virtualizace mentálních struktur částic hmoty a proces pozorování

 těchto složených struktur, jsou od sebe oddělené fáze jediného Vědomí.V samotném Hledu (Nirvikalpa Samádhi) hluboké meditace je patrné, že naše Vědomí je součástí sebe si vědomého živého nehmotného Celku. Pozorování mentálních struktur je (v meditaci) nepřítomné. Samotný proces vmýšlení mentálních struktur není pozorován a je našemu individuálnímu Vědomí nepřístupný. Přestože jsme součástí jediného oceánu Vědomí, tak záleží na Vědomí celku - celého "Oceánu", zda zachová rozdělení sama sebe na více individualit, nebo spojí individuálity bytostí do sebesama jako jediného virtuálně nerozděleného celku. Vědomí má schopnost samo sebe virtuálně rozdělit do více pozorujících  individualit (dle množství pozorovaných složených myšlenkových struktur=bytostí). Záleží na celku Vědomí, jak se rozhodne - zda v meditaci dojde ke splynutí rozdělených částí (Nirvikalpa Samádhí), nebo pouze k oddělení pozornosti té které části od procesu zaměření pozornosti na virtualitu světa (potažmo našich myšlenek). Tehdy je patrná individualita nás - Vědomí a vedle nás "stojícího" Vědomí zbývajícího celku (Savikalpa Samádhí). Virtuální dělící rovina procházející nekonečnem jediného Vědomí je nám tehdy jasně patrná. Je možná virtuální výměna informací mezi virtuálně rozdělenými částmi jediného Vědomí - mezi "Námi" a "Jím".  Tehdy je možné dostat "úkol", týkající se našeho vlivu na pokrok druhých bytostí, které můžeme v důsledku pozitivně ovlivnit na jejich duchovní cestě.

Pravda našeho Vědomí je stále nejasná

Přestože se v hluboké fázi meditace nedá mluvit o mnohosti pozorovatelných mentálních útvarů, tak je poté (mimo meditaci, v procesu myšlení) stále přítomná naše pochybnost o pravdě samé . Pochybovat lze stále. V žádné fázi různých Vhledů nelze jednoznačně tvrdit, že veškeré "zážitky" v hluboké meditaci nejsou projevem mozku a jeho schopnosti vytvářet (snad falešný) pocit našeho vědomí a "téma" té které meditace (Nirvikalpa, Savikalpa). Přes veškeré zjevné a logické věci, které jsme pochopili a proto vrcholí hlubokou meditaci a Vhledem, není tato možnost zcela vyloučena. Přestože je proces myšlení zcela zastaven a nemá smysl řešit nic, co by mělo počítatelnou pozorovatelnou mentální strukturu, tak samotná možnost vědomí jako důsledek procesu práce mozku není (následně,v běžném stavu pracující mysli) zcela vyloučena. Důkazem by mohla být žádost našeho individuálního Vědomí, směřovaná ke zbývajícímu Celku Vědomí. Pokud je žádost formulována ve smyslu popostrčit ostatní sebe si vědomé individuality (vědomí druhých lidí) k procesu jejich vlastního Vhledu, mohlo by být ze strany zbývajícího Celku vyhověno. Poté by byl možný mentální zásah do struktury mentálně vytvořené hmoty. Bylo by možné do jisté míry manipulovat strukturou hmoty, což by byl pro naše Prozřelé Vědomí důkaz správnosti konceptu (Vědomí v nekonečnu, ne produktem mozku) a pro jiného adepta duchovní cesty tento "zázrak" důkazem vyšší Síly stojící za celkem všeho stvořeného. To co by snad mohlo být pouze produktem práce našeho mozku, by nemohlo vědomě manipulovat jinou okolní hmotou. Tento "jev" by mohl být jednoznačným důkazem našeho konceptu - našeho Vhledu, se současným přesahem k duchovní cestě druhé osoby. Podmínkou je naprostá emoční stabilita v době "projevu" Vědomí na hmotné úrovni. Znamená to zůstat ve stavu Samádhi (v přesahu od meditace do stavu opětovného vnímání světa), tedy ve stavu, který nám umožní celý jev a hmotně projevený "Důkaz" psychicky ustát. Tento jev by byl finálním důkazem Pravdy celého konceptu veškerého Bytí, který jsme byli schopni jako individualita v sobě dříve rozkrýt.

Pravda našeho Vědomí je naprosto jasná

Výše uvedený důkaz o Jsoucnosti světa, jevů a nás samotných, je završením našeho dlouhého hledání Podstaty nás samotných. Je odhaleno virtuální divadlo, které hraje Vědomí samo se sebou. Celý svět hmoty, včetně našich těl, mozků, neuronů a myšlenek mezi nimi, je odhalen jako mentální struktura, kterou vytváří Vědomí samo v sobě. Mentální struktura má autonomní vývoj a pravidla hry umožňují vývoj divadla a herců do příběhu, jehož vývoj nelze odhadnout. Jediné co je od začátku patrné, je vznik bytostí v určité fázi vývoje mentální hry, které budou schopny rozkrýt vazbu svých myšlenek se svým Vědomím. Existence živé Bytosti je poté odhalena v nekonečnu prostoru, kdy vše pozorovatelné je projevem schopnosti tohoto našeho Vědomí myslet a vmýšlet pozorovatelné mentální struktury do virtuálního divadla jménem vesmír. Pravidla fyziky jsou nastaveny tak, aby vznikly bytosti, kdy jejich myšlení a jejich mentální struktura v aktu hledání pravdy sama logicky odvodí a rozpozná skrytou vazbu vědomí v aktu myšlení. Tímto si vědomí samo znovu uvědomí sebe sama v procesu zaměření pozornosti na mentální útvary. Je to mysl, která zpočátku hledá pravdu, ale je to Vědomí, kdo je v pozadí celého divadla nakonec nalezen. Vědomí odhalí samo sebe v aktu odvrácení pozornosti od hry svého vlastního virtuálního divadla. A je to právě osoba = herec divadla, který se podílí v samotném odvrácení pozornosti (svého, ale ve skutečnosti jediného) Vědomí od divadla samotného.  Další život této prozřelé osoby se nezmění. Dál žije v těle osoby a druhé osoby učí. Zná podstatu sebe sama a světa, ve kterém se jeho tělo a myšlenky pohybují. Zná přesah nejen svého vědomí, které je zodpovědné za vše.

Štěstí je stav mysli

Tam, kde je pochopeno, že Podstatou nás samých není hmota, tam nemůže nastat neštěstí. Pokud štěstí a neštěstí není vázané na dosahování/nedosahování hmotných potřeb, tam nemůže být neštěstí. Štěstí je projev naší (myšlenkami nezatížené) Podstaty. Je to vnitřní funkce našeho Vědomí. Pokud Vědomí není ovlivněno myšlenkami na žádost, či strach ze ztráty získaného, tam zůstává prožitek trvalého štěstí - vnímání vlastnosti naší Podstaty. Pokud je Vědomí ovlivněno myšlenkou na objekt zájmu, je následující negativní emoce z pocitu nedostatku chápána jako neštěstí s vazbou na objekt zájmu. Poté klamně odvozujeme, že štěstí je dosažením vysněného objektu. Pravda je taková, že dosažený objekt pouze ruší žádost v naší mysli, kdy se může štěstí (jakožto funkce našeho Vědomí) projevit - nezahalené mentálními žádostmi či strachem. Naše neštěstí je mnohdy důvodem k duchovní cestě. Součástí duchovní cesty je odhalení vnitřní struktury našeho myšlení a vazby našeho vědomí k procesu myšlení. Odhalení vztahu mysl/vědomí umožňuje správně provádět meditaci. Meditace samotná je Vhledem do Podstaty našeho vědomí = já. Vhled samotný je výrazný prožitek sebe sama = atribut našeho vlastního štěstí.

"Není trvalého štěstí v žádném z předmětů světa - je v nás!" - E.Tomáš